"Takového kamaráda nemám. Já se nestýkám s moc člověkama."
"Chtěl jsi říct s moc lidma," řekl přátelsky Nordin.
"Ano. S moc lidma. "
"Ale prý sem k tobě jezdí hodně lidí."
"Jezdí sem s autama. Chtějí spravit, když něco nefunguje. "
Pak se zamyslel a dodal:
"Já jsem automechanik. Pracuju na jedné dílně... v jedné autodílně na Okružní třídě. Ale jenom dopoledne. Jezdí ke mně Němci a Rakušani, co znají tuhle garáž, abych jim zadarmo spravil auta. Spoustu z nich ani neznám, jak se jmenují. Ve Stockholmu je jich moc."
"Ten, kterého hledáme, nosíval často černý nylonový kabát a světle béžový oblek."
"To mi nic neříká. Takového si nepamatuju. Určitě."
"Kdo jsou to ti tví kamarádi, co sem k tobě jezdí?"
"Několik Němců a Rakušanů."
"Byl tu z nich dneska někdo?"
"Ne, vědí, že teď nemám čas. Pracuju ve dne v noci na tomhle autě."
Ukázal zamazaným palcem na auto a dodal:
"Chci ho dát do vánoc do pořádku, abych v něm moh jet domů k rodičům."
"Do Švýcarska?"
"Ano. "